čtvrtek 10. března 2011

pátek 14. ledna 2011

ZugSpitze 2011 - grosse gruppen wander

Zdravím všechny čundráky. Plány na rok 2011 ještě nejsou co vím žádné. Nějaké diskuze sice již proběhly, ale nic konkrétního se nedomluvilo. Piggi plánoval jakousi rodinou akci na mt.blanc, někdy v září, Roman s Nobem si notovali o Araratu (jenže tam se dostat je dost obtížné, díky tomu, že leží ve vojenské oblasti) Zkrátka nic není jasné, snad kromě toho, že Roman chce na Zugspitze a láká na to kdekoho :-)

O co tedy jde: Zugspitze je s výškou 2962 metrů nejvyšší horou Německa. Vrchol leží v alpském masivu Wetterstein a je hraniční horou mezi Německem a Rakouskem.

Proč velký hromadný vandr? Za prvé na ZugSpitze vede netěžká cesta - chodník, kamž zvládne vystoupit kdejaká "bábovka", za druhé rád bych Alpy ukázal lidem nám blízkým, kteří zase přeci-jen nemají na obtížnější výstupy techniku ani vybavení - takže by každý sebou mohl vzít své ženy, mladé a zvířata :-) , za třetí na rozles na sezonu 2011 je to ideální hora - je blízko, pře Mnichov jsme tam za 6hod max., není nijak extrémně vysoká, není třeba velkého a těžkého batohu a nikdo z nás tam nebyl. Vybavení je tedy vlastně jen pohorky a to samé co na Sněžku. Sestup pak je možný za pomoci lanovky, to samé i výstup pro ty co nechtějí šlapat a jen se kochat. Popř. se budeme procházet v údolích kde jsou krásná jezera a lesy.

Akce by proběhla někdy v červnu, prodloužený víkend min. 3dny (2noci) max. 5dnů. Termín se stanoví-upřesní v květnu, jak podle lidí, kteří pojedou tak podle počasí , především sněhové podmínky. Ubytování by bylo v kempu, na cestě ve stanu, pod plachtou, nebo v seníku, nebo na nějaké horské chatě - dle výstupové trasy, možností a počtu účastníků zájezdu .-)


Další info:

Názvosloví

Její název pochází od častého výskytu lavin často se vyskytujících na její severní straně
(z německého Lavinenzüge).

Prvovýstup

Až do roku 2006 byl za prvního, kdo zdolal vrchol Zugspitze, považován poručík Josef Naus, který na něj vystoupil v roce 1820. Podle poznatků DAV, však museli lidé stanout na vrcholu už mnohem dříve - pravděpodobně v druhé polovině 18. století. Toto tvrzení se opírá o nález historické mapy z doby kolem roku 1770, na níž je zachycena výstupová cesta údolím Reintal až na vrchol[1].

Lanovky a ozubnicová železnice

Na vrchol vedou tři lanovky: Eibseeseilbahn (délka 4,45 km, převýšení 1950 m, dolní stanice u Eibsee), Tiroler Zugspitzbahn (délka 3,6 km, převýšení 1725 m, dolní stanice v rakouském Ehrwaldu) a Gletscherbahn (délka 995 m, převýšení 348 m, dolní stanice Restaurant Sonn Alpin na Zugspitzplatt). K dolní stanici lanovky Gletsherbahn vede z Garmisch-Partenkirchenu ozubnicová železnice Bayerische Zugspitzbahn (délka 19 km, převýšení 1883 m, závěrečných 4,8 km vede v tunelu).

Turistické trasy

Pěšky lze vystoupit na Zugspitze ze tří směrů: nejatraktivnější je severní trasa údolím Höllental a po zajištěné cestě Höllentalsteig, ze západu z rakouské strany se vrcholu dosáhne po zajištěné cestě Zugspitz-Westweg a nejsnažší je příchod od východu od horské chaty Knorrhütte.

Zugspitz Extremberglauf

Z Ehrwaldu se běhá na vrchol Zugspitze extrémní běh do vrchu. Trasa závodu měří 16,1 km a závodníci na ní překonávají převýšení 2100 m. Držitelem rekordu je Martin Ashley Cox, který v roce 2005 překonal trať v čase 2:03:02 hodiny.[2] V roce 2008 se běžel 8. ročník tohoto závodu. Někteří běžci při něm byli zaskočeni náhlou změnou počasí, která přinesla prudký pokles teploty, husté sněžení a silný vítr. Dva z nich podlehli podchlazení a vyčerpání organismu a zemřeli.[3][4]

Schneeferner

Vrchol Zugspitze zakrývá Schneeferner – jediný ledovec na území Německa. Ještě v 19. století měl rozlohu 300 hektarů, dnes se zmenšil asi na desetinu. Od roku 1993 se malá část (asi 1 %) Schneeferner zakrývá přes léto izolačními plachtami, odrážející sluneční záření, ve snaze snížit odtávání ledu z ledovce.[5]


A tady nějaké info z diskuze jiných hrolezců:

http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=336


Ahoj..., v létě se chytáme na Zugspitze a potřebovala bych nějaké rady... Byl tam někdo a dá mi informace o ubytování v kempu a o nejvhodnější pěší trase na vrchol...a o dalších možných túrách a aktivitách v těchto místech? Díky předem...

viktor Re: Pěšky na Zugspitze? 12.07.07, 13:29 Reaguj »»
Ahoj Martino, v případě, že je to ještě aktuální" a) krásná a lehká cesta je z Garnisch Partenkirchenu přes Knorrhuette na vrchol. Není potřeba žádné vybavení pro zkušené. Pro začátečníky pro poslední fázi snad ferattový úvazek. Cesta vede vedle potoka, vodopádů. Na Knorrhuette počítej 8 hod. bez spěchu. b) dále jsem šel z Ehrwaldu na Wiener-Staedter-huette, nocleh a 2 den na vrchol z této rakouské strany. Helmu a ferraty úvazek doporučuji pro případ deště a kluzkosti kamenů. DOlů podobně jako cestou přes Knorrhuette za jeden den. Jsou tu též kouzelná místa. Zdravím, vik
Ahoj, za dva týdny bychom chtěli jít na Zugspitze. Můžete poradit turistickou trasu? Dá se jít bez speciálního vybavení? Je možno během jednoho dne zvládnout cestu nahoru i zpět do Ga-Pa, případně je někde výš kemp? Jak je to s kempy. Dík
hasman prenocovani 31.07.06, 19:45 Reaguj »»
hele s tim prenocovanim ve stanu bych se nikde nebal, hlavne bych ho postavil kdyz uz nebude skoro videt a hlavne aby na nem nebylo videt a u lanovek je spousta seniku a velkych posecenych luk, kde ani mistni nic nebudou proti vam mit kdyz bude udrzovat poradek










http://www.youtube.com/watch?v=-2Nd94YX_SE



pondělí 8. listopadu 2010

PERU A BOLIVIE 2010

Zápisky z Peru a Bolívie, kde letos pobýval Honza M. s Anetou


Zde jen ukázka...celé povídání, fotky a mapy na této stránce: http://perubolivia.travellerspoint.com



20.6.2010 NEDELE

Tento den jsme museli vstavat uz v 6 hodin rano, abychom stihli navstevu dvou ostrovu na jezere Titicaca, ktera zacala jiz v 6.45 rano. Pred hotelem nas s mirnym zpozdenim vyzvednul autobus, ktery nas zavezl k nedalekemu pristavu. Nasedli jsme na motorovou lod, ve ktere nas privital mlady pruvodce Bruno. Nasi skupinku asi dvaceti lidi nazval Happy Bruno's group a vypravel nam zajimavosti o jezeru Titicaca. Jezero dosahuje hloubky 275 metru, peruanske strane patri 60% a bolivijske 40%. Nejprve jsme zde navstivili ostrovy Uros. Jedna se o svetozname rakosove plovouci ostrovy, na kterych ziji indiani kmene Uros. Nase velke ocekavani bylo pohrbeno kycovitym, umele pripravenym, turistickym predstavenim. Po kratke uvodni demonstraci, kde nam bylo predvedeno jak jsou ostrovy vytvareny, jak rakos plave atd., nam byly nabizeny vsemoznymi zpusoby rucne zhotovene vyobky za ucelem ziskani, co nejvice penez. Dokonce i deti zde jsou pobizeny k zebrani penez od turistu. Je ale doporuceno temto detem nic nedavat, nebot jsou tak jiz od malicka uceny k zebractvi. Pro nektere jedince muze byt ale pohled na smutne a mozna i schvalne blatem zamazane tvaricky deti srdcervoucim zazitkem a nejeden drobak jim skonci v jejich pripravenych klobouccich. Dale jsme absolvovali jizdu na rakosove kanoi (moc pekne zhotovena), na ktere byly opet deti nuceny zpivat a zebrat. Za tuto kratkou plavbu nam bylo nauctovano 5 solu. Pak jsme se vydali na 2 hodiny trvajici plavbu na ostrov Tanquila, kde ziji dodnes velmi tradicnim zpusobem puvodni obyvatele. Zde jsme meli moznost prohlednout si jejich architekturu a kulturu. Po vybornem obede (pstruh z jezera) nam bylo ukazan tradicni tanec. Velmi dulezitym zvykem je noseni ruzne zabarvenych odevu (cepic), kdy jednotlive barvy znamenaji ruzna spolecenske postaveni.

Tak jestlize ma nekdo na hlave bilo-cervenou cepku, pak to znamena, ze je jeste svobodny, pokud ma cervenou, pak ma jiz zenu. Je take velice neobvykle, kdyz si prisusnik tohoto ostrova bere nekoho odjinud. Je to temer nemozne. Po prohlidce jsme se vydali na cestu zpet. Po pate hodine jsme opet pristali v Punu a sli se pripravit na odjezd do Cuzca, ktery byl v 22:00. Z ostrovu Uros jsem byl celkem zklaman, jenze co cekat od takoveto "atrakce"? Neviditelne ruce turistickeho ruchu si holt sahli i do mista vysoko polozeneho v Andach.



Z Nového Zélandu
http://biokys.blogspot.com/

Írán 2009 - Honza a Honza

1.8. 2009 | Praha -> Thessaloniki
Ráno jsme se probudili u mě doma na Barrandově, měli jsme kocovinu z předešlého večera a před sebou cestu na východ. V 19:30 nám letělo letadlo do Řecka, cesta trvala 1 hodinu a 45 minut a na palubě středně velkého letadla (malého) nějaké maďarské společnosti (WizzAir) jsme popili pivo za 4€ a pak jsme radši pili naší třešnovici. Vylezli jsme na letišti a přemýšleli jestli jít vpravo či vlevo. Vyzbrojeni kompasem, ale ne mapou jsme se vydali na východ a někam k moři. Šlapali jsme do dvou do rána a opravdu našli moře, pláž, přístřešek a hlavně jsme se zbavili potulných psů. Ještě jsme po cestě potkali cestovatele z Ostravy (jednoho), jel sám někam do Makedonie a Albánie. Šli jsme spolu asi deset minut po silnici, došli na křižovatku a se slovy „Albánie je doleva a Írán je doprava“ jsme se rozloučili. Mířil někam do centra Soluně hledat místo, kde si rozloží spacák. My teď sedíme na pláži a popíjíme Key Rum :-)

Celé zápisky jsou na Honzových stránkách http://janmuller.eu/

středa 27. října 2010

Osm špic a Kleť


Říjnové lezení a čundrování okolo Českého Krumlova

Se student agency do Českého Krumlova 3hod, 1os 170,- i s baťohem.
V Krumlově jsme vystoupily první zast. a po krátkém návratu podél hlavní silnice směrem Č.Budějovice jsme došli na kruháč, kde nedaleko stojí hyperkrámy. Nakupujem si jidlo v Tescu a jdeme do vesničky Domoradice, která je hned za Tescem. Tam odtaď po polní cestě podél lesa, cca 2km a pak ostře vpravo do lesa a z kopce. A tady už jsou skály podél vltavy, tzv. špice, oddělené skály, přičemž na 5 z nich je slušné lezení.

Skály jsou vysoké, málo ojištěné, místy zarostlé mechem a křovím. Jiné jsou více lezené a tedy udržovanější. Je zde hodně jednoduchych cest, ale ty jsou právě málo ojštěné. Je potřeba mít s sebou vklíněnce atd.

Průvodce na lezec.cz ZDE














(7 špic- asi nejdelší (nejvyšší) místo cca 27m skály)









(na 7 špici - krásný výhled na řeku - borovice, skály)












(6 špic, lovení mikiny ze stromu)








Skály u Kleti

Jsou pod TV vysílačem cca 400m u betonové cesty v lese po práve straně. Je to několik skalek kde je sice jednoduché lezení, ale je to vše velmi málo ojištěné, téměř na zabití. Chce to buď si věřit, nebo si to hodit ze shora. Samozřejmě něco se dá dojistit vklíněnci, ale ..ale. Ty těžší cesty jsou většinou převislé. Takhle v říjnu v táhle výšce (Kleť 1084m.n.m.) byla docela zima a foukal vítr. Takže se moc dobře nelepzlo, prsty mrzly na studene skále. Navíc se nikde v okolí nesmí spát ani dělat oheň.
Kleť odkaz 1






(pohled od silničky - leze se i z druhé strany skal)




Ještě to doplním.......