pondělí 27. října 2008

Mt.Blanc 2008




Mont Blanc 2008



Dokument o expedici na Mt.Blanc v roce 2008








Fotografie ... ZDE

Inu vyrážíme vylézt nejvyšší horu Evropy Mt.Blanc ( no tedy nepočítejme v to Ararat a Elbrus ). Mt.Blanc 4810m.n.m. nebo jen 4808m.n.m. nebo jen 4807m.n.m. Podle toho, podle koho. Podle mého výškoměru 4802m.n.m. Jede nás šest: Já 5(tělo,mysl,ego a emoce Romana Holuba), Martin Muller 2 – Piggi, Zikurat – táta a hasič, Jan Muller 1- Honza – táta a děda - 50 let – tento výstup dostává k narozeninám-poprvé nad 2000m, Matouš 3 – Maturilian- poprvé nad 2500m, Marcel Versigan 4- Máca- se 6 stehy na hlavě – druhý pokus na Blanc, Jan Winter- Honza, No Brain- autoelektrikář a odborník přes Malinu – 5x v Totes Gebirge.

Mezitím se však stalo že jiní dva co měli původně jet s námi nejedou. Radek Zápotocký – Zed – vymknuté rameno z fotbalu, David Haderka – Hadr – koleno rozřízlé motorovou pilou. A k tomu ten Máca co si hlavu roztrhnul lešenářskou trubkou, snad to nejsou špatná znamení.

19.9.08 pátek

Vyrážíme tedy v 18:00 z Barrandova z parkoviště ( dále jen – „P“) pod Merkurem aneb pod zastávkou tramvaje K Barrandovu. Všichni máme úctyhodné bagáže, cca. 40kg na osobu. Jako první usedá za volant Honza M.. Klasická cesta ubíhala klasicky. Pivo, zastávky na chcaní, cíga, hudba, kecy. Praha18:18-Plzeň-Rozvadov 20:15-Norimberk-Mulhouse0:20-Besancon-Lyon-Chamonix. Do Chamonix dorážíme v 7:30 a to především díky tomu že u dodávky – tzv. LTéčka, kterou máme půjčenou nefunguje turbo i když na zadních dveřích je TDI (ale jinak i tak díky mistr Jíša). Někde v Německu byl Nob na WC a velmi ho zaujalo samočisticí otáčecí prkénko.

20.09.08 sobota

Všichni vykuleně pozorujeme okolní hory, probouzíme se a hledáme kemp, zatímco několikrát projíždíme centrum města Chamonix. K tomu zřejmě patří zednářská lóže a hadí muž. Nakonec po nervózním hledání nacházíme ideální kemp Mer de Glace (moře ledu). Ubytování pro nás všechny i s autem, ale bez elektriky je za 42Euro, což je velmi slušné. Je docela zima takhle po ránu takže stavíme rychle stany, menší snídaně a vyrážíme na obhlídku Chamonix. Chamonix je krásné městečko obklopené horami, které nejenže stojí za prohlídnutí, ale především pro horolezce stojí za to zajít si na informační centrum, zvláště pokud potřebujete mapu kompatibilní s GPS, kde se také dozvíte pár důležitých věcí, uvidíte plastiku místních hor a především se nahlásíte horské službě. Tady uklouzneš – kaput, tady špatně šlápneš kaput. Dva lidi minulej týden na vaší cestě – kaput. Pak jsme chvíli (po návštěvě tohoto centra) nemluvili a přemýšleli do čeho jsme to vlezli. Akorát byla sobota a zrovna trh. Všude sejry, víno a tuny klobás. Nakupujme od všeho trochu a obědváme v přívětivé atmosféře horského prostředí v 1050m.n.m. Pak se vracíme do kempu a studujeme mapy, pivo, vercajk, víno, GPS, brka, průvodce, cíga, sami sebe a hajzly. Na závěr dne pořádáme kalbu na utužení kolektivu.

21.9.08 neděle

Vstáváme ráno. Ehm. Tím chci říct, že není ani poledne. Balíme se a jako, že ještě dnes vyrážíme nahoru. Zabalit si však bágly na 5 dní v horách není sranda. Každej toho má trochu víc než si myslel předtím. Nevadí do báglu se to vejít musí, hlavně Nobovi. Kolem poledne po neskutečných přípravách jsme skutečně připraveni a auto naloženo, takže vyrážíme do Les Houches, odkud pojedeme lanovkou (což se nám daří, i když jaksi na dvakrát, neboť Nob s Matoušem vychytávaj telefon na horskou službu).
No lanovka stála pro všechny 77E a vyvezla nás do 1806 m.n.m. asi během 5ti minut. Pak přesedáme na Tramway du Mont Blanc, což je zubačka-vláček jenž nás za 10E na osobu vyváží do 2372 m.n.m. Musím říct, že nám tyhle dva spoje velice usnadnili a zrychlili výstup, a to se štěstím, že ten samý den zubačka jela naposledy v této sezóně. (neuvěřitelný sklon zvládá tento vláček, což si lze představit jedině tak, že i když procházíte vágonem jdete do pěkného kopce). Na konečné se však dlouho nerozhlížíme jako ostatní turisti, nasazujeme na sebe naše „domovy“ 22kg bágly a vyrážíme nahoru k bivaku Baraque Forestiere des Rognes v 2768 m.n.m. Na týhle chajdě jsme s Mácou minulej rok spali tři noci a čekali na přízeň počasí. Letos je nádherně, ovšem taky o 4 měsíce později. Všichni dorážíme do 3 hodin na chajdu a po menším zabivakování se ještě vypravujeme aklimatizovat zhruba do výšky 2960 m.n.n. až tam kam to jde bez maček. Pak zase dolů a klasika: jídlo, sníh, voda, jídlo, povídání si, nově příchozí Frantíci, nově příchozí Poláci, okukovačka zítřejší cesty a údolí Chamonix. Jdeme spát kolem 22:00.

22.9.08 pondělí

Zase budíček a zase ignorace. Teď stejně o nic nejde. V 7:30 natáčím video, zatímco ostatní ještě chrápou, jen Honza moc nespal takže pak spolu čumíme na východ slunce nad Alpama, respektive nad Chamonix. Snídaně a první nechutě do jídla, do pití, do balení a do sraní. Kolem chajdy jsou nalezlý horský kozy, možná snad kamzíci, ale ty malinký jsou hezký. Na cestu vyrážíme zřejmě kolem 10:00 což je celkem gut. Jdeme již předem prozkoumanou cestou ze včera. Nic těžkýho, až na ty batohy. Poprvé nasazujeme mačky, někteří úplně poprvé. No na chatu Refuge de Tete Rousse dorážíme asi za 2,5 hod. což jde. Konečně jí taky aspoň s Mackem vidíme celou. Je poměrně velká a nová, vedle ní je spáleniště což zřejmě bývala bývalá Tete Rousse. Tahle co tu teď stojí stála 1800000 Euro. To je jde ne? V rychlosti zjišťujeme, kde si máme postavit stany. Takové místo je pár metrů nad chatou, kde jsou již připravená místa z kamenných ohrádek. Vše, ale jinak pod sněhem. Stavíme stany a v tu chvíli přicházejí dva Češi, holka a kluk. Dostali se prej dneska jenom na Vallot, což je v 4362 metrech poslední bivak-chata před vrcholem Mt.Blancu. Foukal jim tam prej silnej vítr, takže se na to radši vykašlali. Už si teď nepamatuju jestli spali na Gouteru. Ale prý tady od Tete Rousse se musí vyrážet za tmy, to znamená dřív než začnou tát ledy a v kuloáru začne bejt rušno (pozn. Na tohle jinak všichni kašlou a choděj si tam jak se jim zachce, teplo neteplo, šutr nešutr.). No hned potom co nám mizej z dohledu fotíme nějaký obrázky do katalogu pro časopis extreme-hotguy-bild. Když tu do toho vrtulník. Záchranářskej velkej červenej vrtulník, pár metrů nad náma. Si asi říkaj: „Co je to za hovada polonahatý tady v tý vejšce?“ No jenže pak přistávají asi 100 metrů od našich stanů a vysazujou záchranáře s týpkem co i na tu dálku nevypadá moc v pohodě. Pomalu nám dochází, že to tady není prdel. Vrtulník letí zpátky nahoru na Gouter, Nob se jde zeptat záchranáře jestli je Gouter zejtra otevřenej…zejtra ho zavíraj. Pak zas vrtulník, kterej bravurně přistává na dva metry od záchranáře s obětí zřejmě výškové nemoci. Nabíraj je a šupem dolů. No pěkný. Jako by nestačilo, že už v kempu nám hučeli nad hlavou každou minutu. No nic. Jdeme na pivko na chatu. Za necelý 4E dostáváme naší třetinku a popíjíme na schodech kochajíce se ledovcovým masivem před námi. Pak ještě jedno a že kolem večera pak bylo ještě jedno je snad jasné. Když si, ale v klidu vaříme polívčičky, tak se najednou vynoří četa vojáků v bílejch maskáčích. Kolem 30 legionářů se náhle ubytovává kolem nás. Staví stany, mění bílou za maskáč, dělají si prdel z češtiny (ne ty more a pyčo…uměj) prej je mezi nima nějakej Čech, ale ten se nám po celou dobu vyhýbal. Vojáci i když jdou na chatu, nesou si svou horo výbavu (asi abychom jim to neukradli). No prej jdou zejtra až na vrchol..frajeři a to dneska snad vylezli ze Chamonix. Vyrážej zítra ráno ve dvě. Je večer a nás čeká studená noc na sněhu. Dalo by se říci, že první fakt horská noc ve stanu, pro všechny z nás a nejspíš i pro ty vojáky. Sny, nespaní, převalování, laviny a chrápání. Príma noc.

23.9.2008 úterý

Budík mi zvoní v 2:30. Reagují na něj pouze vojáci a začínají šramotit. Během 40 minut jsou pryč. Pak tak nějak začínáme rozmrzat my. Honza s Matoušem však chrápou a neslyší náš budíček. Balíme co jde ve stanu, jenž má zledovatělou plachtu. Za svitu čelovek je to fakt nářez. Nic nezapomenout, nic zbytečného nebrat. Teď co je co? Po dvou hodinách mrznutí (hlavně nohy), balení a rozbalování, snídaně a zabalení dvou stanů (bereme jen dva…třetí tu zůstane jako sklad) se konečně dáváme do pohybu směrem ke kuloáru, jsou 4:00. Ve stěně pod Goutrem se dávno plazí had vojenských čelovek, jenž je skoro nahoře. Hophop, jsme u kuloáru. Vysílačky a nahodilé sestavení výstupových trojic. Kuloár přebíháme bez problémů. Já, Macek a Honza M. lezem jako první, za námi šlape Piggi, Nob a Matouš. Udivuje mě, že jsem doposud o tomto úseku slyšel tak málo. Myslím, že by nebylo na škodu, kdyby někdo popsal obtížnost tohoto 2-3-4ového lezení po jakési jištěné cestě, jenž by se dala nazvat férovou ferratou. Zkrátka mě zarazilo, že všichni průvodci uvádějí jak je tento úsek snadný a v pohodě. Přitom v téhle výšce (z Tete Rousse 3167 m.n.m. na Gouter je to víc než 500 výškových metrů….) s báglama (my je teda máme přehnaný), ve tmě, s cepínem, to není žádná sranda. Navázání zdržuje, není-li v trojici vůbec nemožné. A přitom jsou některá místa takzvaně dost exponovaná. No prostě, není to vůbec chodička a předem se netěším na sestup. Naše trojka leze extra rychle. V první třetině si dáváme čaj a nucenou sušenku. Po vysílačce komunikujeme s klukama pod námi. Ve druhý třetině opět přestávka, to už máme náskok před klukama víc než 150 vejškovejch metrů. Po vysílačce se dozvídáme, že Matoušovi mrznou prsty na nohou, tak je chvíli rozehřívaj. No a teď…vim prd, jelikož to tady smolim asi měsíc po příjezdu do Prahy, tak si nepamatuju v kolik jsme tam vylezli, ale mám dojem, že kolem 6:45. Kluci dorážej v 7:30. Tak tedy tady nahoře, nejvejš co sem kdy byl, tedy 3817 m.n.m. je nám všem moc fajn. Nevolnost, nehlad, žízeň a totální únava svádící ke spaní. Komunikace vázne. Ostatní horolezci jsou taky pěkně jetý a nikdo tu není v pohodě. Dáváme se dohromady. Venku začíná být krásně, neméně krásné jsou místní toalety. Rozhodujeme se (jak historie ukáže, ne zcela dobře), že se ještě dnes pokusíme vyjít na Mt.Blanc, neb je dobré počasí a zejtra už bejt nemusí. Zase tedy přebalujeme a něco málo tady necháváme. Zase mačky a hůlky, a nově lano na které se v trojici navazujeme. Hned nad chatou potkáváme vyřízený sestupující vojáky, kteří až na tři, vrchol nezdolali, jenom se slušně poblili a snad byli u Vallotu. Jdem dál. Šílenej kopec a Blanc nikde, ve 4000 slavíme úsměvy, čajem a dál. Jsme skoro na vrcholu Dome du Gouter. Odpočíváme. No a nakonec ho vidíme. Mt.Blanc jako nikde jinde. Jsme všichni v 4304 m.n.m. na vrcholu Dome du Gouter. Super výkon (s ohlednutím na naší extremní nálož na zádech). Honza nikdy nebyl na pořádnejch horách a najednou 4.3, Matouš kromě Totes Gebirge to samý. Fakt mooooc pěkný. Je krásně, jen trochu fouká. Jenže my jsme hotový. Je to moc, nikomu se už dál nechce. Fotíme sebe a vše kolem a po půlhodince roztroušeně sestupujeme na chatu Gouter. Jen co dorážíme je mi blbě. Nevím jestli hodím šavli nebo usnu. Ležím na palandě, kde nás všech šest bude spát a pak dalších asi 10 jinejch. Zaplatili jsme si na jednu noc (kolem 40Euro za všechny – máme slevu na Alpinverai). Kluci si dávají omeletu za 13E. Pak jdou všichni spát. Kolem páté odpoledne vstávám a jdu rozvařovat sníh. Voda tu totiž stojí 5E za 1,5 l. Přidává se ke mně Máca a Nob. Takhle rozvařujeme asi 5 litrů. (dost se nám na to hodila lopata, aspoň k něčemu byla). Furt se něčim cpu a kolem osmý jdeme všichni spát. Vydejchanej vzduch navozuje atmosféru šestitisícovky. Humus, ale stany se nám fakt stavět nechtělo, hlavně nebylo moc kde. Taky jsme jediný kdo je sem vytáhnul a tak o nás na chatě kolují historky jak o Yettim. Honza konečně spí a to se pozná, Nobrain – no comment (chrápou oba přímo závodním stylem). V noci se budím a jdu na záchod. Na malou s malym,, hehe ale nezmrz a to je co říct.

24.9.2008 středa

Budíček měl bet dřív, ale je až s ostatníma, kteří mají na 3:00 objednanou snídani. V hlavě mi hučí a bolí, k tomu ucpanej nos a slabost od žaludku. No jak pěkná kocovina. Jdu ven a čumim, bude a je hezky. Předpověď je až do 12:00 dobrá, pak by měla bejt mlha nebo co. Vracím se a budim kluky. Mulleráci jsou tuhý a už včera se rozhodli, že dnes půjdou dolů. Ani teď ráno se na tom nic nemění, Nob se jen ptá: „Jdem? – Nevim – Tak co – Jo dem“. Máca taky zůstává, bolí ho hlava tak, že ani moc nemluví, ale nabízí nám aspoň vodu co včera pracně rozvařil. Pak ještě Matouš zkouší co to jde, aby mohl jít s náma, jenže potom co smrká krev a sám neví, ho tak nějak ignorujeme a snažíme se rychle zabalit na výstup. Je to, ale psycho, někdo mi furt schovává věci, nebo je hledám ostatním a do toho Matouš: „Hele, co myslíš?“ Takže z chaty vylejzáme někdy před 5:00 nebo co, já bez rukavic (teda měl sem lyžařský neohebný) na lezení a v kukle. Ještě je tma, když se dostáváme nad chatu a vidíme jakej maj náskok ostatní horolezci. Začátek je krutej. Nejde se moc rozejít, je zima. První čaj dáváme opět ve čtyřech tisících a přitom ztrácíme picí víčko od termosky, které se kutálí dolů do Chamonix snad ještě dnes (to mi máma dá). Pak až na Refuge Bivouac Vallot bez větší zastávky. Na Vallotu je nám hrozně. Jako všem tady. Sice už svítá a je vidět a kolem jsou panoramata jak krávy, ale my radši zalejzáme do plechový boudy 6x6 metrů. Vevnitř je gumová podlaha, pár stejně zničenejch Frantíku a záchod. Jdu tam a pořádně ho ehm …zeseru. Po cestě sem totiž měl krutý křeče v břiše. Hold sněhová voda a číňandy. Po sundání bundy zjišťujeme, že máme namrzlý mikiny od potu – Gore-tex nestíhá ani ve snu. Pijem čaj, něco jíme, kromě sušeného masa si nic nepamatuju a po půl hoďce vyrážíme dál. Hned za Vallotem to jde do strma. Nejde jít přímo, ale pěkně klikatě. Batohy opět odlehčeny a nesené jen proto, aby nám neprofoukli záda. Samozřejmě jsme navázáni a v ruce máme cepíny. První odpočinek je na hřebínku kolem 4500m, což slavíme sušenou meruňkou (tu jsme pak hodili do čaje a ona se krásně obnovila). Mezitím jsme předběhli asi dva týmy. To je pro nás dobré znamení. Sice jeden doufá, že už to ten druhej vzdá a neustále se ubezpečujeme jestli je nám dobře a všechno ok. Jo vše v pohodě – kecy. Hrůza, čumim metr před sebe a šlapu. Jen občas se kouknu ze svahu dolů nebo na okolní hory. Ze shora sestupují skupinky Čechů a ostatních. Ani se na ně nedívám, jen uhýbám z 40 cm chodníčku. Ale po hodině téhle strasti, možná po dvou není kam jít. To se asi stává často tady nahoře. Mt.Blanc má vrchol jak nějakej podlouhlej kopec. Zkrátka a dobře, vrchol se dá přejít a to že jste nahoře zjistíte až když se otočíte. Výškoměr ukazuje 4802m.n.m. Jsme tedy na vrcholu Mt.Blancu. Nad celou Evropou kolem 10:00. 24.9.08 R.H. a J.W. 4807 m.n.m. ( Díky Nobe žes mě tlačil a šel se mnou) Fotíme za mírného větříku, jenž nám přináší mínus 14 stupňů celsia. Foťáky, baterky, nic nám moc nefunguje, takže se místo vrcholového blaha deptám technikou. Mezi cepíny věšíme Tibetské modlitební vlaječky a dáváme čaj. (kupodivu ani vrcholový panák není). Kolem hory a hory a znatelné zakulacení Země, kdesi v dáli vidím Matterhorn. Pak už ale musíme zase dolů a dolů a dolů. Na vrcholu jsme sice byli asi 20 min. úplně sami, ale teď už potkáváme další skupinky, zadýchaně se šinoucí vzhůru k cíli jenž se dá přejít a pro nějž můžete zemřít. Na Vallotu jsme za chvíli. Aspoň nám to tak připadlo. Balíme si svoje věci a jdeme zas dolů. Je pořád krásně. Na Gouteru jsme po 12:30. Takže podle předpokladu – z Gouteru na Blanc a zpátky to trvá max. 8 hod. Na Gouteru to samé, balení, čajovaní, odpočinek a zas dolů. A na tohle jsme se fakt netěšil a taky je to voprc mazec. Držet se ocelového lana, mít na sobě bágl, potit se na sluníčku a lézt dolů ferratu, kde padaj kameny a kde nás všichni předbíhají. (kluci to museli mít taky pekelný – ráno budíček, něco jako snídaně, všem blbě a tohle dolů hned po ránu. A hlavně oni museli sestoupit až k lanovce do Les Houches. Takže za den sestoupili nějakejch 2000 metrů. Prej se jim po 50 metrech sestupu udělalo dobře.)
No my dva jsme se po asi dvou a půl hodině dostali k našemu stanu u Tete Rousse. Jsme grogy. Vyčerpání extra eňoňuňo. Pijeme vodu co nám tu kluci nechali a balíme stan a odpadky a všechny zbytky z Čech. Nobovi už se moc nechtělo, ale tady zůstat a spát na sněhu v zimě by bylo asi špatný. Navíc se blížila mlha, takže zase scházíme dolů. Po cestě potkáváme nějaký Španěláky nebo co, nemaj sedáky a chtěj vědět jestli je budou potřebovat. Ach jo. Pak ještě několik skupin Frantíků jenž obdivují naše bágly a po dalších dvou hoďkách jsme konečně u bivaku des Rognes v 2768 m.n.m. Uf. Zase rozvařování sněhu a co největší doplňování energie. Nějakej stan co se tu furt válí dáváme do průchodu mezi místnostmi a topíme si ( spíše psychicky) vařičema. Pak kecáme o tom jaký to bylo a zoufáme si jak nás všechno bolí. V noci máme zase príma sny, jaký to už nevim, ale nějak sem se u toho potil. Myslím že to bylo vo ženskejch…konečně.

25.9.08 čtvrtek

Ráno se nějak nesnažíme vstávat moc brzo, takže po zabalení, po snídani odcházíme z chajdy někdy kolem 10:00. Ani dolů moc nespěcháme, je krásně a my si konečně naplno užíváme té krásy kolem s pocitem, že už nic nemusíme. Potkáváme samý Čechy, všichni se stanama a báglama jak my. Všem teda radíme jak to maj udělat a že hlavně na Gouter nemaj nic moc tahat. Pak už jen sestupujeme po trati zubačky, kterou už opravujou dělníci. Když dorážíme k lesu, jsme zcela nadšeni z krásy stromů a té barevnosti všude kolem. Přeci jen 4 dny mezi šutrem a sněhem jsou znát. Pak už jen lanovka dolů do Les Houches a po chvilce chůze po silnici u nás zastavuje LTčko s ostatníma co nám teď gratulujou a hlavně napájej pivem. Jedem hned do krámu utratit nějaký Eura za žrádýlko a chlast. (tolik vody,,tolik jí tu mají) V kempu se rozjíždí kalba. Stavím stan a přebaluju svůj batoh což vypadá jak kdyby v něm měli věci všichni. Za hraní rádia MtBlanc se pěkně upravujeme, vyrábíme disko světla z čelovek a izofolií a spát jdeme až někdy po půlnoci.

26.9.08 pátek

Au. Kocka a hlava bolí. Míchanice piva, kořalky a vína za podpory cigaret mě úplně vyřídila. Snídám opatrně a pomalu energydrink a zbytek bagety. Kolem auta je skládka jak v chánově. Kolem 12:00 jsme však všichni ready a vyrážíme do Německa k Bodensee. Žádný výkony už nikdo podávat nechce jedem se flákat a snad i koupat. Ještě, ale stavíme v Chamonix a děláme velký nákupy dárečků pro své blízké. Nejvíc fičí víno, nálepky a trička. Někteří mají i na dražší věci. Cesta z Chamonix je plná focení krajiny a otáčení se za sebou. Teď by se zas hodilo to turbo. Po několika hoďkách si dáváme oběd na odpočívadle. Co si pamatuju, tak kafe se moc nepovedlo. A pak zas jedem. K Bodensee nám to trvá snad 10 hod. nevede tam totiž dálnice a tak kroutíme serpentiny a mimochodem projíždíme vesnicí jménem Radar. U Bodensee hledáme camp dost dlouho na to, aby všichni byly podrážděný a ponorka tak mohla vyplout napovrch. Nakonec kemp nacházíme, plachtu u auta napínáme, z polívky věštíme a jíme a trochu kalíme, ale spíš spíme.

27.9.08 sobota

Ráno sem totálně bez nálady, ani nevim proč. Balíme si tak abychom mohli vzít bágly a jít každej domů až dojedeme do Prahy. Já, Piggi a Nob a Matouš se koupeme v jezeru, který je dost studený, ale jde to. A pak zas trádá. LTéčko sviští na dálnici. Z Mnichova už je to pak chvilka. Ještě pár hádek o prachy a za Rozvadovem v městečku Bor si dáváme pořádný jídlo a pivo. Vše se udobřuje, vysvětluje a všichni se smějou až do Prahy. V Praze jsme nějak k večeru. Na zejtra plánujeme kalbu a promítačku v Káčku. A…no…to je všechno.





neděle 21. září 2008

Zprava z Mt. Blancu

Tak chlapci maji za sebou prvnich 600 metru prevyseni. Aktualne se nachazeji v bivaku Les Houches v nadmorske vysce kolem 2800 metru. Nalada podle vseho je dobra. Otec stale vtipkuje :-). Matous slavi svatek. Nobrain ma problemy. Pry kvuli nadmernemu koureni :-). Zitra je ceka chata Tete Rouse, kde ale spat nebudou. Asi rozdelaji tabor kousek od ni. Pocasi je podle vseho dobre. Predpoved na nasledujici dva dny je prizniva.
Dalsi zpravy zitra

úterý 9. září 2008

Aktuálně poslední k MT.Blancu

Ouha, sakra...atd...více zřejmě ZDE.


Zálohy jsou splaceny, jede nás 7, odjezd 12.9.08 v 13:00 z Barrandova

Stany: Roman, Matouš, Piggi

Lano: hadr 60, piggi 40, Macek 30

Společně pro všechny: teleskopické hůlky, vařiče a bomby, cepíny a mačky, čelovky, sluneční brýle, návleky, 3l vody, opalovací krém (nejvyšší faktor) + luj na rty, izofolie, sedak + karabiny + smyce.

Oblečení do zimy a na chůzi. (hodně ponožek)

středa 20. srpna 2008

Franken Jura


Tak jsme zase vyrazili. Místo na Triglav do Frankenjury. Rozhodně jsme si to užili a tak sem časem hodím celej popis výletu. Roman, Artur a David: toť byla naše sestava, která zdolala s červenymfáčkem 700Km a pár cest 6 - 7 UIAA do 25metrů. Nicméně oblast Frankische Sweiz (ted nevim jak se to píše) je rozsáhlá natolik, že máme zřejmě co dělat dalších deset let.

Ve čtvrtek večer vyrážíme ve fáčku do Německa. Jedem objevit lezecký ráj. Plzeň - Rozvadov - Weiden - Pegnitz
(předtím ještě nákup na Zličíně a na benzine v D. kupuju mapu Německa 1:200000 a tabák Caňuma. První noc na lesní cestě u Metzenmuhle. Popíjíme, vaříme, kouříme. Večerka je ve 3:00. Ráno vstáváme ze stanu pro dvě osoby. Takže spaní nic moc. A taky pršelo. Furt nevíme kam jet .... kde jsou ty hafa skal? První zastávka u města Pegnitz, kde se nám podařilo sehnat mapku celé oblasti Frankenjury. Hurá. Dáváme si pivko na Mittelstrasse a Hadr píše pohledy. Arčí obdivuje selku za barem. Vyrážíme do Betzensteinu. Tam nacházíme první skálu, na které byl dřív. Dáváme si jednu cestu (cca 6 - 7 UIAA) celkem mazec, Hadr to vytáh jako profík. Pak zas do auta a jedem tábořit k Veldenu. Tady jsme našli ohniště a plácek u nějaký vodácký hospody, taky parkoviště zadáčo. Zas pijem , žijem, vaříme a krmíme kachny. Berou si z ruky. Spíme na verandě tý hospody, která je zavřená. Přes noc opět prší.


Ráno zas kachny a snídaně a pak hledáme skály. Ale nikde nic lezitelnýho, takže auto a jedem do epicentra skal Pottenstein. Tady jsme našli zarostlou skálu, kde se pouštíme do 6+, kterou těsně před vrcholem vzdáváme, protože takovej morál nemáme. Ale dobrý, takový rychty sme v čechách ještě nelezli. Pak menší nákup vín a chleba. (krásná indka) a jedem hledat spaní. To nacházíme po několika zajížďkách do lesa a křece, ze který Hadr loví basu piv. Pak konečně za polem u lesa bivak. Oheň , stan, jídlo, víno, pivo. Ráno je krásně. Pod širákem se spí nejlíp ... doporučuje 9 z 10 klíšťat. Jedem do krámu, ale je zavřenej, pak okukujem skály a lezce u campu u Pettensteinu. Z těch převisů tady jsme demoralizováni a fyzicky unaveni takže pomalu směr domů. Pegnitz-Auerbach-Konigstein-Weiden a atd. Rozvadov-Plzeň-Praha. V 16:00 jsme u Ričlů v Hlubanech a přebalujem smíchanej vercajk.

p.s. Cigáni pijů páljenku - ták sa žijé.
tabáková předsíňka
vemeno z kachny
všude kolem kletterpark obřích rozměrů









Instruktážní setkání

Setkání horolezců proběhlo tak jak mělo, takže teď jsme připraveni na MT.Blanc. První datum odjezdu je stanoveno na 12.9.08. Jede se na 10 dní. A jelikož dnes je 20.8. tak doporučuji: "přestat kouřit, začít běhat, chodit s báglem jak kráva do schodů, vstávat v 4:00 a šetřit Eura. Další informace později.

P.S. Čeká nás další trénink. Pojedeme na Mařenku a všichni prosím. min. jednodenní akce se vším všudy....s sebou cepíny, mačky, pohorky a bágly jako kráva. Samozřejmě helmy.

pátek 2. května 2008

ALPY - Mt.Blanc 2008




Kdo by jel? NA MONTBLANC!

Akce se bude konat nejspíše v září 08. Hlavním organizátorem je M.Muller (tel.: 724877270 ).

Účast přislíbili:
Jan Muller (otec),
Honza Muller (zetor),
Martin Muller (piggi),
David Haderka (hadr),
Roman Holub (?),
Honza Vinter (nobrain)
Honza Hošek
Radek Zápotocký (Zed)

Náhradníci...L.W., M.W.,rakušák od Honzy M.

Co se týče informací zde uvedených, nejsou ještě dotažené do konce a tudíž nejsou celistvé. Avšak je zde jeden ještě větší problém. Poslední dobou se šíří zvěsti, že na MT.Blancu se dosti rapidně mění situace, co se týče cest, jejich kvality a bezpečnosti. Dokonce je možné, že některé výstupové trasy budou zavřeny a možná i celý Mt.Blanc. To se snad nestane, ale v minulosti se takovéto věci staly (Matternhorn 06, Mt.Blanc 04 - klasic.cesta, atd.) Doufejme, že všechno bude v pohodě, pro případ nouze však navrhuji vymyslet plnohodnotný rezervní plán.

O co jde?
Organizačním výborem bylo schváleno, že se výstup povede z Italské stany. Popis cesty je teoretický, zvláště co se týče časového harmonogramu. Nicméně je zde uveden i popis dalších cest vedoucích na Mt.Blanc.
Výstup:
Sestup:


Datum: ještě není, ale bude to min. na 10 dní někdy v září 08 (nejlepší by bylo 14 dní - jde o allimatizaci, treninkové výstupy, počasí a samotná cesta )

Vybavení: stále se pracuje se celkovém seznamu

Horolezectví (cajk):
Turistický cepín, mačky , přilba, sedák (kdo má prsák s sebou) , alespoň 3 karabiny se zámkem (HMS). Odsedávačku (smyce) 2x a provázky na prusíky, 2x (plochou smyčku) a ještě alespoň 3 obyč. karabiny na ostatní věci. Hodí se taky Tibloc (blokant od Petzlu) nebo jiné věcičky: kladka, prusíky, blokanty. Lano (DYNAMIKA) nejlépe 40 m do družstva (2-4 lidim, nelépe však 3, dle celkového počtu). Závrtné skoby do ledu (kdo má veme). Feratový set. Čelovka + náhradní baterky, sluneční brýle 2x, trekingové hole, lopata,
Navigace: Mapa 1:25 000, GPS, Buzola – kompas, hodinky, výškoměr, barometr, vysílačky.


Jídlo atd. :
Vařič + dvě bomby do dvojice, hodně energitů (tyčinky, vločky, oves. kaše, suš. maso, vitamíny.) lžíce (všichni), nůž, ešus apod. žádny zbytečný konzervy a nic těžkýho s sebou nahoru. Rozpustné pití (tang, vitacit), čaje, Každý povinně 2l vody. Zapalovač, svíčky.Co si kdo vezme na nížiny jest jeho věc.

Oblečení a spaní do hor:
Karimatka (alu nedoporučuji), spacák, Alu folie (pro nehody, velkou zimu, atd.), Stan (do počtu dle velikosti), plachta
Kalhoty, bunda, mikina flees, čepice, ponožky (co nejvíc – teplé a podkolenky), termo prádlo (moira), šála, rukavice 2x (lehčí a zimní)
Impregnace.

Ostatní věci:
Lekárnička (budou stačit zřejmě dvě pro všechny)
Fotoaparát, kamera – co kdo má. Dalekohled.
Krém na opalování (nejvyšší faktor), lůj na rty, ostatní osobní hygiena, papír tuža

Finance:
Bude se vybírat záloha 2000Kč – na cestu a neodmyslitelné polatky. Datum splacení zálohy – 1.8.2008
(benzín, dálničná známky, mýta a tunely, parkoviště)

Co trénovat na tréninkových akcích:
Slaňování přes osmu, HMS, kyblík. Zastavení při slaňování. Vázání uzlů – osmička, „půl lodní, lodní“, rybářský, prusíky. Výstupy po laně – s prusíkama a blokantama.. Klasické lezení, použití expresek a vklíněnců, jištění – HMS, kyblík, Grigri, osma.




POZOR. Pojištění do Hor. ČHS nebo OEAV. + připojištění u své nebo jiné pojišťovny. (samozřejmě nejlepší by bylo nějaké hromadné. Nebo hromadné členství v OEAV.)

Fotky z neúspěšného výstupu na Mt.Blanc, v květnu 2007.....ZDE.
Popis výstupu z této akce....ZDE.
Další užitečné odkazy:
z července 03

(Honza) : Jen bych si dovolil přidat jeden užitečný odkaz zde

Panorama - pohlednice

Klasická cesta z Francie

?Kdo,Co,Kde,Kdy,Proč,Jak a Tak?

17.5.2008

Pochod PRAHA-PRČICE. - toto zároveň odkaz na oficiální web.

Začíná se většinou na stanici metra "Háje" kolem 6:00, nebo v Týnci nad Sázavou kolem 9:00.
Ale jsou i jiné trasy, o hodně kratší.

Já (R.H.) budu na kontrole v Kosové hoře (od 11:00)

Tak vyražte čundráci.
Tak jako vždy, ochomejtal jsem se celý den na kontrole v Kosově Hoře. Na tuto kontrolu byly svedeny tři trasy pochodu. Z Prahy (trasa K.Kuleho) 70 km, z Týnce nad Sázavou (ta samá, ale zkrácená) 42 km a nová trasa z Pikovic 50 km. Jako vždy, počet lidí se rozrostl především o cyklisty, jedoucí z Prahy, ale i pochodníků bylo dost. Dle mého odhadu však celkový počet procházejících i projíždějících naší kontrolou nepřesáhl 500 lidí. Příští rok jich snad bude víc.









Více ZDE.










































9.5.2008

POZVÁNKA NA TUTO SOBOTU
Demonstrace za dekriminalizaci konopí 10. 5. 2008 Praha
tisková zpráva pořadatelů MMM

Každoroční květnový happening je součástí celosvětového protestu Global Marihuana March. Jeho letošní ročník proběhne v Praze v kontextu právě probíhajících změn v trestním právu, které by měly být prvním krokem k racionálnímu přístupu společnosti k psychoaktivnímu, netechnickému konopí.

Letnou rozkopali - přijďte na Václavák 10. 5. 2008 ve 13:00


Messner považuje výstup olympijské pochodně na Everest za frašku

Výstup pochodně s olympijským ohněm na nejvyšší horu světa Mount Everest, plánovaný na květen, je pouze "čínská fraška". V rozhovoru pro čtvrteční vydání německého deníku Frankfurter Rundschau to řekl proslulý italský horolezec Reinhold Messner, který jako první zdolal v roce 1978 Everest bez kyslíkového přístroje.

17. 4. 2008 13:00 BERLÍN

"Je to od Číňanů jen fraška. Proč by tam měli šplhat s olympijským ohněm? Pochodeň by tam každopádně hořela jen za pomoci nějakých triků, protože v té výšce už prostě není dost kyslíku," řekl rodák z Jižních Tyrol, alpské oblasti v severní Itálii.

Obdobný názor vyjádřili už počátkem dubna také francouzští alpinisté, kteří odmítli tvrzení, že přechod pochodně přes Everest svou medializací prospěje olympijské myšlence.

"Tato akce není podle našeho názoru v žádném vztahu k hodnotám, které bychom svou činností rádi propagovali. Naopak, pronesení olympijského ohně přes vrchol Everestu pouze přispěje k demytizaci nejvyšší hory světa a změní ji v řadový objekt reklamy," citovala agentura AFP z dokumentu, podepsaného Národním syndikátem horských vůdců, Francouzskou federací alpinistických a horských klubů a Mezinárodní unií národních svazů horských vůdců.

Odborníci poukazují na to, že v nadmořské výšce 8848 metrů, v níž leží vrchol Everestu, už není přirozené hoření možné. Pro pochodeň bude podle nich třeba využívat speciální plynovou směs s vnitřní dodávkou kyslíku.

úterý 22. dubna 2008

MAPY













Totes Gebirge 24. - 27.2008

Video Zevlův průvodce horolezeckým světem stahujte zde:
http://uloz.to/366034/Totes_xvid_001.avi



Helhou, tak první lezení v tomto roce v Alpách. Jede se do Totes Gebirge (mrtvé hory) s nejvyšším vrcholem Gross Priel 2516 m.n.m a neméně známým vrchem Spitzmauer 2446 m.n.m. Na obě hory vedou jak klasické výstupy (po sněhu a skle) tak i množství ferrat. Od Prahy jsou vzdálené pouhých 303 Km (do Hinterstoderu) , které se dají zvládnout za 5 hodin. I když tedy musíte po E55 :-((


Mapa pro cesty s Hinterstoder


Počasí v Totes Gebirge

Účastníci zájezdu: David H. (hadr), Honza V. (nob), Roman H.


Odkaz na předešlou akci v T.Gebirge....ZDE.

Tak nakonec jsme opravdu vyrazili. Ve čtvrtek kolem desáté hodiny noční vyjíždíme ve třech ve vypůjčeném Mercedesu C 200 (automat). Ještě na Zličíně nakupujeme potraviny a pak tradá dolů na jih na E55. Chvílemi jedem po dálnici, chvílemi po okresce připomínající dráhu pro rallye. Do Hinterstoderu se dostáváme kolem 4 hodiny ranní poté co jsme prošli kontrolou rakouské policie. Občanky a číslo karoserie pod sedačkou spolujezdce nám bohatě postačilo na hladký průběh této kontroly.

Na parkovišti předem vybraném znalým Nobem stavíme stan. Nob ale spí stejně v autě. S Davidem kecáme asi do 5:00. Začíná svítat a ptáci řvou. Jdeme spát.
Ráno je krásně,,, teda vlastně je 10:30 a prší. Jedu s Honzou hledat přístřešek na přebalení věcí. Zatímco Hadr dospává. Nakonec jsme našli autobusovou zastávku u potoka. Všechno je zabaleno a znovu přeparkováno na výchozím parkovišti kolem 13:00. Jdeme. Směr GrossPriel. Proti proudu řeky vytékající z jezera. Paráda dokonce i mračna šedi se roztrhávají a slunce občas vysvitne. Potom v cestě stojí restauračka a nabízí 3 pivka. Zkušený oběd.





Moment. Aby to bylo trochu cestopisný!
Takže cesta: Praha,D1,Písek,Č.Budějovice,Dolní Dvořiště,Freistadt,Linz,Wels,Kirchdorf,Hinterstoder (parkoviště)
A pěšky:podél říčky Krumme Steyr, Jezero Schlederweiher, Brunnhausl, Priel-Dschutzhaus 1420m.n.m., a zpátky lavinovým údolím









Nakonec posilněni vyrážíme do kopce. V 1000 metrech začíná přituhovat. Prší, mlha a občas sníh s větrem. Začínáme promokat a tak se jde co nejrychleji na chatu Priel-Schu... Když jsme tam po hodince došli (celkový výstup z 605m.n.m. do 1420m.n.m. nám trval cca 5 hod.- s báglama a přestávkou na pivko) byla chata otevřená. Všechny okenice dokořán. To nás taky mohlo napadnout, když jsme dole u nákladní lanovky, co sem vede, viděli auto. No nic za pronájem Zimmer Winter po nás chtěj 16E. Jenže Hadr s sebou má jen 10E a Nob všechno nechal v autě. Český Eurokoruny samozřejmě nechtěj. Kdyby jsme tak byli členi OEAV
měli bychom velkou slevu. Nakonec jsme zapůsobili trochu dramaticky a zůstáváme na chatě jen za těch 10E. Nevím jak by jsme to sušili ve stanu. Po vaření, nažrání a pár blbostech usíná NOB, Hadr a pak Roman. A nakonec já. HEHE.
NO nějak sem nezvlád rozdělat v kamnech oheň, takže se toho nakonec kolem půlnoci zmocnil Hadr a všechno nám usušil. Ráno vstáváme kolem 9:00. Snídaně dle chutě: zbytky, polívky, kafe. Balíme a rychlostí blesku v 10:48 opouštíme chatu posilněni pérkem (simulace 7000m) a návštěvou dvou ptáků, v Totes Gebirge velmi známých.

Sestup, je nuda. (jdeme dolů protože hnusně, všude mlha, nevíme jak bude, všechno taje a slyšíme laviny) Tak si to okořeňujeme vlastní cestou skalnatou strání a údolím zavaleném lavinou. (dost velkou a cca. 10 - 30 dni starou) Tady si můžeme na chvíli zalézt s cepínama a mačkama, na takovém 4metry vysokém lavinovém zlomu. Samozřejmě bez helmy to odnáší NOB, kterej si laxně strhnul cepín na hlavu. (1,5cm x 0.3cm) Ale dobrý zašívat to nebudeme. Pořád fotíme natáčíme a sestupujeme roklí zpět k vodopádu a na cestu. Dole u auta jsme .... ve 4 asi. Po cestě jsme se vykoupali u jezera. (kromě Noba)


Nevíme co tak míříme k AlmSee. Jezero na druhé straně T.Gebirge. Je to asi 30 Km pře Petenbach. Tam se klukům nelíbí a tak hledáme něco v soukromí a přizpůsobilé na oheň. To nakonec objevujeme na lesní cestě, přes kterou vede brod řekou. (mercedes the best). Pak zas klasika. Stan, víno, jídlo, cíga, víno, jídlo, víno........ Ráno je krásně, slunce, vedro. Proč nejsme nahoře. Sakra. Kdyby to tak člověk věděl. Jsme rozlenivělí a tak vůbec nešpekulujeme a jedem nach Prágl. Bez větších zastávek jsme doma po 16:00. Hezkej víkend.



neděle 24. února 2008

Podzimní čundr

Ahoj ti co jsou zainteresováni v podzimním čundru zbystřete.

Kam?
  • Přelet z Prahy do Bangkoku
  • Přibližně měsíční cestování po státech jihovýchodní asie jako Thajsko, Laos, Kambodža, Barma, Vietnam - podrobnější plán později
  • Poté přesun na Nový Zélend
Kdy?
  • Přibližně v řijnu 2008
Za kolik?
  • Náklady na letenky přibližně 30000-35000,-
  • Náklady na cestování v asii přibližně (maximálně) 10000,-
  • A taky něco málo pro začátek na NZ. Myslím, že 8000,- bude bohatě stačit
Co si potřebuju zařídit?
  • určitě WHS vízum - cena kolem 2000,-
    • určitě co nejdříve, kvuli limitu, který je 1000 lidí ročně
  • možná bude potřeba nějaké očkování do asie
  • mezinárodní řidičák - to je jen formalita
Na jak dlouho?
  • minimálně půl roku
Co z toho budu mít?
  • zážitek na celý život
  • odpočinek od evropského zrychleného stylu života
  • pro někoho možná šance na komfortnější život v krásné přírodě
  • poznání spousty nových lidí ze všech možných koutů světa

úterý 19. února 2008

Barrandova jeskyně 19.2.08


Všechny ostatní fotografie z této akce jsou ZDE .

Jeskyňaření nás začalo bavit. Všude tma, stejná teplota. Nic se nemění, absolutní ticho a minimum lidí. Zase jen ve dvou Nob (Honza W.) a Roman. Vydáváme se opět do Srbska u Berounky. Tentokrát se chystáme do Barrandovy jeskyně, ležící na opačné straně řeky než-li je Tomáškova propast. Přijíždíme v jednu hodinu odpoledne v neděli. Dáváme si oběd (kde mimochodem jako předkrm podávají sádlo, cibuli a chleba). Pak ještě kousek autem proti proudu Berounky, poté kousek pěšky, kolem osamělých horolezců lezoucích slušnej převis ve slušný zimě, až k cestě k jeskyni, která je cca 30 metrů nad cestou u řeky. (mezitim mi volá kámoš a že prej jestli máme lopatku na nějaký vyhrabání bahna ...... nemáme a tak bereme poblíž válející se víčko od pixli-y /piksli-y /kýble/ primalexu).Pak už jsme v jeskyni, oblékáme výstroj, navazujeme lano, zbavujem se Měšťana a začínáme slaněním do první průrvy alias komínu. To je asi 10 metrů, dole je bordel všeho druhu a mrtvej netopýr-upír.

Takže zas výstup po laně (opět dynamika) nahoru. Překračujeme tuhle díru a u jakýchsi krápníkových hodin děláme druhej štand, neboť široko daleko nevidíme žádný jiný jištění (to objevuje později Nod asi 2 metry pod hodinama)

Tak zas slaňujem dolů, stáčíme se doprava a doprava a jsme dole. Naše první plazení do jakési výdutě a odtud již vede jen 10metrové plazení, který je na nás prozatim moc drsný, jak je úzký a těsný a dlouhý.

Tady jsme asi měli použít tu lopatku a taky tu zřejmě bývá voda, neboť se to tu názývá polosifon a všude je nános bahna popraskanýho jak po vyschnutí rybníka. Viz plánek. Fotíme se, natáčíme, zkoumáme skupinku netopýrů a prolejzáme dostupnější části jeskyně. Není tu moc kvalitní vzduch a cosi zde smrdí. Jdem zas nahoru.


K výlezu se dostáváme po 2 až 3 hodinách strávených v podzemí. Jsme překvapeni prostorem venku. Přeci jenom je Barrandka dost stísněná.

Jedem na pivko do Korleone v Hlubanech, kde svůj zážitek každýmu cpeme a sami si ujíždíme na tom šíleným plazení v prostorech, kde je každej centimetr k dobru. Nob se chce pokusit prolézt ten polosifon, neboť za ním je druhá polovina jeskyně a možná i větší. Každopádně to asi bude muset prolejzat nahatej aby se tam vešel.